-
16.3.2021, Aurora Coriolis
Před pár dny mne napadla zásadní myšlenka – nedělám já v posledních letech zásadní chybu? Co když chytám všechno za špatný konec?
-
8.2.2021, Aurora Coriolis
Tak a je to tady! Přišla jsem do věku, kdy kamarádky z mého nejbližšího okruhu rodí jedna za druhou. Zatím (a to musím velmi, velmi zaklepat na dřevo) samé zdravé děti, které jim kromě neustálého koloběhu práce a starostí, přinášejí potěšení a radost… Stejně to ale ve mně vyvolává takový zvláštní pocit.
-
23.10.2020, Aurora Coriolis
To, že jsme bytosti křehké, to tak nějak víme. I ten nejsilnější člověk se dá zranit pár dobře mířenými činy nebo slovy (zvlášť když má druhá strana z nějakého důvodu koutky úst proklatě nízko). Ovšem události posledních týdnů mě donutily přemýšlet i o lámavosti vztahů mezi lidmi, ať už jde o přátelství, partnerství či cokoli jiného.
-
28.9.2020, Aurora Coriolis
Nedávno mě Ž. úplně vyvedla z míry prohlášením, které řekla na svou vlastní adresu. V zahradní restauraci nás pomalu objímalo šero a naproti mu zaznělo: „Já vlastně nevím, jestli bych to dokázala sama. Vždycky jsem za sebou měla nějakou oporu – rodinu, jeho...“
-
3.9.2020, Aurora Coriolis
Slovo nostalgie zní na první poslech tak romanticky a „ach, ta chvilka tehdy a tehdy...“. Jenže definice tohoto slova je chorobný stesk po domově, známých věcech, starých časech. A když se nad tím člověk zamyslí, nostalgie umí být pěkně zákeřná. Člověk sladce vzpomíná na chvíle, které vlastně v té době vůbec nemusely být tak úžasné.
-
21.7.2020, Aurora Coriolis
Snad nastala ta pravá chvíle, abych se konečně vypsala a také popasovala s velkým trápením a zklamáním. Asi každý někdy zažil situaci, kdy do něčeho nebo někoho investoval ohromnou spoustu energie a nadějí(!), no a ono to tak nějak nakonec… nevyšlo. Tady je můj příběh.
-
3.7.2020, Aurora Coriolis
Taky se občas ptáte – kde je ten klíč k mému životu...? Vidíte, já si tuhle otázku kladu poslední léta dost často. A teprve včera mi došla ta zásadní věc. Já sama jsem doslova ten klíč. Ne nadarmo je jeden takový, více než sto let starý, mým talismanem a spojením s předky.
-
6.6.2020, Aurora Coriolis
Nikdy by mě nenapadlo psát zcela seriózně o celém svém životě. Ač jsem od sebe i od spousty jiných lidí tolikrát slyšela, jak komentujeme svůj vlastní příběh: „O tomhle bych měla napsat knihu!“, „Co se mi stalo je lepší než román!“, „To nevymyslíš! Jednou sepíšu paměti…!“
-
31.3.2020, Aurora Coriolis
Sešli se, nesešli jednoho dne lidé, kteří se znali i neznali. Přes velikou plochu kulatého stolu se na sebe nedívali očima. Měli si povídat o věci, kterou zažili všichni. Byla to trochu rozpačitá situace, ale vždycky je tu někdo, kdo ticho proboří.
-
3.3.2020, Aurora Coriolis
Jistě jste se někdy ocitli ve společnosti lidí, kteří nebyli úplně vaše krevní skupina. Jejich zájmy/témata konverzace/způsob komunikace/všechno dohromady nebylo nic pro vás. Zůstali jste nebo jste odešli? A co když se stane, že v takové situaci musíte z nějakých důvodů setrvat?
-
1.3.2020, Aurora Coriolis
Neúspěch potkává v životě každého z nás. Ať už jde o drobnosti, jako že se nám nepovede učesat si pěšinku tak, jak bychom si představovali, přes pokaženou zkoušku ve škole, až po větší selhání – kupříkladu to, že ubližujeme sobě či jiným lidem.
-
29.9.2019, Aurora Coriolis
Nastal podzim, období zklidnění a zpomalení… Tak se to alespoň říkává. Moje každodenní realita je teď ale jiná. Mám pocit, že vše uvnitř vře a přelévá se, co bylo zasunuto stoupá na povrch a chce být vidět a cítit.
-
27.3.2019, Aurora Coriolis
Zase se mi zdá velká spousta živých snů a některé z nich mě přivedly k určité vzpomínce. Když jsem byla malá, chodila jsem k psychologovi, protože jsem měla velmi silné noční můry, ze kterých jsem se probouzela s křikem. Pamatuji si, jak si se mnou pan psycholog na sezení povídá, poté co mi dal minule za úkol namalovat, co se odehrává uvnitř mě.
-
28.2.2019, Aurora Coriolis
Nevím pokaždě úplně přesně a dobře, o čem psát, a snažím se pochopitelně vyvarovat psaní o ničem. Občas se ale stane, že ta prázdnota je sice velká, ale touha něco vytvořit ještě větší. Nezbývá pak nic jiného, než se do toho pustit a čekat, co vznikne.
-
20.1.2019, Aurora Coriolis
Poté, co jsem napsala poslední články, nezbylo mi než přemýšlet o tom, co je to opravdovost a srdečnost – a jak je nejlépe poznat a dokonce si je uchovat sám v sobě.
-
25.10.2018, Aurora Coriolis
Hodiny fyziky na střední škole přinášely mnoho zábavných momentů. Například, když jsme si celých pětačtyřicet minut povídali o diaku, triaku a tyristoru, aniž by nám při tom bylo ve skutečnosti vysvětleno, co to proboha je. Dozvěděli jsme se spoustu zmatených věcí o výpočtu jakéhosi napětí a o schématických značkách (rozuměj, těch podivných šipečkách). Ale jinak nic!
-
24.5.2016, Aurora Coriolis
Má každý z nás nějaké slabé či bolavé místo? Nějakou věc na sobě, která ho rozčiluje nebo netěší? Co s tím?
-
24.4.2016, Aurora Coriolis
V dnešním článku se zase jednou explicitně vrátím k přátelství. Ano, nějakým způsobem se tohle téma vyskytuje v každém mém článku, ale přišla chvíle, kdy je opět nutné psát přímo o něm. Uvědomila jsem si totiž (znovu), že je to věc skutečně pozoruhodná...
-
31.3.2016, Aurora Coriolis
Dnes se navrátíme k tématu dětských představ. Naposledy, když jsme se viděly s C., zmínila se totiž o myšlenkách na toho „svého budoucího muže“: „Když mi bylo asi dvanáct, byla jsem tady na chalupě, stála někde tu a představovala si, co asi dělá on... kde je, jestli zrovna nejede třeba autem. A když zrovna kolem jedno projelo, řekla jsem si: uuu!“
-
12.3.2016, Aurora Coriolis
Co je to povrchní a nepovrchní rozhovor? Jak to souvisí se sexem?