Jen pro tento den

City a sex » Jen pro tento den

4.3.2015, Aurora Coriolis

Čím to, že jsou doteky tak silné? Jak to, že vyjadřují tolik a tak snadno? Co prozrazují a jak se jimi můžeme „prozradit“?

Doteky mají vážně úžasnou moc. S K. jsme asi před čtrnácti dny vyrazily na drink. Že si „...konečně dáme ten Cosmopolitan, ne?“ Naprostá nutnost, když už si občas hraju na ten Sex ve městě, to musíte uznat. A byla to paráda. Dobrý bar, hostů tak akorát (tedy málo), drobná rvačka mladých mužů... Prostě večer, jak má být. Svěřování starých zážitků, čerstvých myšlenek, pár slz a ke konci jsme se držely za ruce a několikrát objaly. Nekecám, byl to pro mě šok. V tom nejpozitivnějším slova smyslu. Myslím, že to bylo poprvé, co jsme se s K. držely za ruce. Zní to divně, ale nebylo na tom vůbec nic trapného. V tu chvíli to pro mě byl ten nejúžasnější pocit.

Když jsme se o tom po čase bavily v metru, K. se na mne zahleděla rozzářenýma očima a prohlásila: „Doteky jsou tak strašně důležité... I objetí. A to víš, že já a objetí – blch!“ krátce se otřásla hnusem. „Ale stejně to mám občas vážně ráda. Aspoň na chvíli.“ Jak jste jistě pochopili, K. není zrovna objímací typ. Vím proč, a věřte, že to není nějakou citovou chladností nebo tak něco. Pro někoho je prostě objetí někdy příliš.

Zrovna včera jsem šla po ulici a najednou, z ničeho nic, jsem šíleně chtěla někoho obejmout, být objata. (To je fakt legrační slovo... objata/v tenatech/zajata/jen pro tento den/zapomenout/na nezájem/...tak dík.) Zasáhlo mne to jako blesk. Tak trochu roztřeseně jsem pokračovala v chůzi. Připadala jsem si smutně a připitoměle. Samozřejmě zrovna kolem nikdo nebyl. Než jsem potkala živou duši, už by i mě přišlo prapodivné vrhat se na cizí lidi s výkřikem: „Promiň, můžeš mne obejmout?“ Sice to v tu chvíli již bylo na půdě školy, kde se konečně začínám cítit jako ve svém prostředí, „jako doma“, ale přece jenom znám jen pár z těch stovek lidí, co tam proudí. Hm, v tomto případě škoda.

Některé doteky bohužel tak krásné nejsou. Přitom v našem vědomi můžou zanechat výraznou stopu. Já jsem udělala krok pro definitivní smazání jedné takové šlápoty. Dnes jsem se po pár letech svěřila své matce, že mne kdysi ošáhaval její strýc, tedy (z logiky věci) můj prastrýc. Stále se mu obloukem vyhýbám, ale vím, že až se zase potkáme, budu nucená ho konfrontovat.

A jsem na to připravená. Když jsem totiž vykoktala tohleto vyznání, matka si povzdechla a řekla: „No, když jsi začala, hned jsem věděla, co mi chceš říct. Víš, mně v devatenácti dělal to samé. Dokonce za mnou přišel do ložnice na půdě, když jsem spala a šahal na mě... pak jsem se zamykala. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nevím, co by tenkrát udělal můj otec. Jak by reagoval. Jestli by mi to rodina vůbec věřila. A nechtěla jsem to udělat tetě. Lituju ale, že jsem to ve tvých šestnácti neřekla tobě.“

Přijde mi to pořád tak trochu neskutečné. Chlap, který má ženu, může si pořídit milenku, zaplatit kurvu, cokoliv, a přesto musí obtěžovat mladé dívky ve svém okolí, své příbuzné, i když nepokrevní. Asi byl a je v tom pro něho rajc. V tom, že jsme byly obě (a asi je nás i víc) tak mladé a blbé, že jsme se nechaly a nic jsme neřekly. A přitom tu bylo stále to malé nebezpečí – vzrušení(!) - že ho někdo nachytá...

Z mého pohledu nejde vlastně ani tak o to, že si sáhnul na prsa (i když ty kecy u toho byly dost příšerné). Jde o to, že rozbil mou bezbřehou důvěru. Byla jsem prostě dítě, měla jsem ho ráda, byl vlastně něco jako můj občasný děda. Před tím mě nikdy ani nenapadlo, že vůbec pomyslí na něco takového. Tedy - kdyby na to myslel, no budiž. Ale že by to vážně, a navíc naprosto suverénně, udělal? Ne... A ono jo. Bez problému. A je jistě spousta z vás, kteří to znají. Často dokonce v mnohem, mnohem horší variantě. Pamatujte na jedno, říkám z vlastní zkušenosti: Mluvte o tom, i když je to divné a trapné a moc se vám do toho nechce.

Pojďme ale skončit pozitivněji. Pomysleme na něco pěkného. Je tolik doteků, které jsou příjemné, přímo nádherné pro obě strany, neboť jsou také oboustranně chtěné. Třeba jen krásný, něžný polibek... :-) Tak pro mne udělejte jednu věc, jako dárek k mým dnešním narozeninám. Dejte takové políbení někomu, koho máte vážně rádi.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený