Inteligence, vztahy, sex a drobnička

City a sex » Inteligence, vztahy, sex a drobnička

7.4.2015, Aurora Coriolis

Jak se to má s inteligencí, vztahy a sexem? A teď vypustíme emoční či sociální inteligenci, a budeme se soustředit jen na tu „schopnost myslet a řešit problémy“. Co když se svým IQ odchylujeme od normy? Jaký to má vliv na náš sexuální a citový život? Co když jsme pro okolí divní a nepochopitelní? Kdy je „nenormální“ IQ výhodou a kdy nevýhodou?

Ať už je náš kvocient nižší či vyšší než většiny, přináší to jistý problém. Když to zjednodušším - jak většinou skončili prosťáčci a čarodějky (nepochybně velice inteligentní to ženy)? Přežít ve společnosti - která se zoufale drží svých norem, která se bojí jinakosti, která nechce vidět, že život většiny je prázdný – zdá se vskutku těžký pro všechny „divné lidi“. A co teprve když se do toho začne motat láska a sex.

Už před časem jsem vytvořila takový legrační vzorec, abych zjistila kolik je zhruba v našem hlavním městě mužů, se kterými bych mohla něco mít. Měli by to být ti, kteří mají IQ zhruba v mém pásmu, zároveň mají nějaký vlastní hodnotový žebříček (ten se nemusí shodovat s obecnou morálkou, ale musí se aspoň trochu podobat tomu mému) a jsou ve čtrnáctiletém rozptylu od mého věku. Bylo tam ještě pár vtipných kritérií, ale ne mnoho. A výsledek z cca půl milionu jedinců? 4 687. A to jsem nebrala v potaz nějakou fyzickou přitažlivost, či to jestli nejsou náhodou zadaní. Takže reálné číslo bude kolem tisícovky. To není mnoho, přátelé. Na druhou stranu – co bych chtěla? Hlavně, že vůbec nějací fajn muži jsou. (A je jich rozhodně víc než tisíc.) U tohohle experimentu jsem se vážně pobavila, ač se obávám, že se výsledek nebezpečně blíží realitě. V tomhle je inteligence mimo normu fakt úplně nanic. Být blbá, tak mám širší výběr. A vůbec mě nenapadne počítat nějaké uhozené rovnice.

Navíc – třeba na to jdu úplně špatně. Třeba bych byla spokojená s někým, kdo je úplně normální, průměrný, skvělý... (Ha-ha – zasmáli se ti, kdož mě znají.)

No a co ten sex?

Jistá psycholožka před časem na přednášce prohlásila: „Ačkoli je sex možné označit za pudový akt, bez nějaké té inteligence se neobejde. Když je partner inteligentní může se lépe věnovat tomu druhému, uvědomovat si i jeho potřeby atd.“

Tady to vypadá, že je inteligence výhodou, ale bude to spíš právě ta inteligence emoční a sociální. I když, podle mého názoru, ta je dost často pevně spjatá s inteligencí „obecnou“. Je fakt, že někdy je ale ta úměrnost spíš nepřímá než přímá. Chmh.

Podle Kámasútry však není od věci inspirovat se v jistých směrech ve zvířecí, pudové říši.

 

Podle zvířat, podle ptáků

naučte se souložení;

rozkoše své rozmnožíte

rozličnými polohami.

 

Kámasútra je vůbec půvabná. Co mě okouzlilo, krom nejrůznějších popisů svádění, příprav a doher, bylo třeba to, jak rozděluje nejrozličnější podoby kousání a škrábání, sténání atd. Např.: škrábnutí pěti nehty směrem k bradavce prsní je paví stopa či malé vášnivé kousnutí, z něhož nepříliš krve, je drobnička.

Za sebe můžu nakonec říci, že „mimo“-inteligence nám omezí výběr lidí, se kterými si můžeme přirozeně, plnohodnotně porozumět. Pochopitelně si pak taky sami nastavíme určitá kritéria pro naše partnery... Takže jsme nějak „předurčeni“, ale co z toho vyleze je nakonec stejně na nás.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený