PP (pizza & pórek)

City a sex » PP (pizza & pórek)

21.4.2015, Aurora Coriolis

Je pravda, že v jednotlivosti se odráží celek? Jsou maličkosti podstatné, nebo jsou to prostě... drobnosti? Máme na ně brát nějaký speciální ohled, když jde o posuzování ostatních, a vlastně i nás samých?

„Víš, jak Vlnka vždycky vyváděl, když jsem nechávala kůrky od pizzy?“

Když dělám zamítavá gesta, S. pokračuje: „No úplně z toho šílel! A teď si představ – Právník je taky nechává!“

Je to nedlouho, co S. s tímhle překvapivě normálním mužem začala oficiálně chodit. A vypadá nadšeně. „Tak jsem si říkala – tohohle člověka si vezmu...“ směje se, trochu vážně, trochu s nadsázkou.

Moje první reakce v duchu byla: Cooo? Na základě okrajů od pizzy? Je samozřejmě fakt, že takových drobností spolu sdílejí víc, ale... Copak jde jen o tohle?

Pak jsem se zamyslela. Na druhou stranu: O co by mělo jít víc? Všichni jsme lidé a v něčem jsme úplně stejní. Ale právě ty malé odlišnosti z nás dělají jedinečné osoby.

To P. mne zase úplně dostala prohlášením: „To si nedokážu představit, že by kluk holce nedal nikdy kytku, když spolu chodí.“

Pochopte – P. bych zrovna neoznačila za třeskutě romantickou. Jistě, je něžná a tak podobně, ale není to typ, co prožívá romantiku „tradičním způsobem“. Žádné serenády při měsíčku, patetické básně (achich ouvej! - to mne ničí), držení za ruce, když jdete po ulici a tyhlety kraviny. A najednou vyrukuje s květinami. Od svého přítele je dostává. Někdy sice v podobě kopřiv, tak trochu ze vtipu, ale přece. A co víc, je to pro ni evidentně nějakým způsobem podstatné.

Je pravdou, že mi to připomnělo příhodu s C. Jednou jsme v květinářství kupovaly kytici. Před námi byl pán, který kupoval květiny své ženě. Z jeho konverzace s prodavačkou vyplynulo, že to je jeho tradice, „zvyk“, že takhle pravidelně své paní kupuje kytici snad každý(!) týden. Vůbec to ale neodbýval, bylo vidět, že má představu o tom, jak by zrovna ta dnešňo-týdenní květina měla vypadat. Upřímně, byla jsem z toho dost naměkko. Taková blbost... a přece.

Když už jde řeč o C., její historka z práce je taky dokonalý, v tomto případě rajcovní, příklad. Na jedné akci to s ní na baru exhibičně rozjel jinak ne-úplně-dokonale-příjemný cosi-jako-šéf. Šlo samozřejmě o tanec. Ale o jaký! Prostě fakt uměl. C. je tanečnice skvělá a šíleně jí to baví. Takže z toho šla pochopitelně tak trochu do kolen. (Kdo by nešel!) Tak či tak, celkový obraz daného muže to dost podstatně vylepšilo.

Prostě ty drobnosti... vlastně možná ani nejsou drobnosti. Možná to jen chápu divně. A nebo je to tím, že od mužů dostávám místo květin pórek. To se vám ty detaily nějak nedají brát vážně. Co bych z toho pak totiž měla vyvodit? Že konzumuju málo zeleniny?

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený