Časová sex-linie

City a sex » Časová sex-linie
30.6.2015, Aurora Coriolis

Mq. mi jednou řekla o svém současném příteli: „Kolem něj se točilo tolik holek, které mu daly hned. To já ne. Proto se o mě začal zajímat.“
To mne přivedlo na otázku – funguje to takhle? Existuje něco jako časová sex-linie? Když dáme hned, jsme „děvky“, „nehodné úcty a zájmu“? A když děláme drahoty, jsme zajímavé, „něco víc“? A z druhé strany – rozdáme-li si to hned, je to pro to, že o vztah nemáme zájem? A když chceme něco víc, máme automaticky zábrany?

P. prohlásila o začátcích svého, nyní už několikaletého vztahu: „Jsem ráda, že to vedl on, a spali jsme spolu až po dvou měsících. Jinak bych mu taky dala dřív.“ Jako kdyby dřívější sex zničil kvalitu jejich vztahu. Pak pokračovala: „Mně se líbilo to poznávání. Někdy si říkám, že to mohlo být i delší...“

S. a její Právník mezitím stále kloužou po vlnách prvotní zamilovanosti. Počáteční obavy S., že je pro ní tenhle muž až děsivě normální, pominuly. Ze začátku to ale bylo zoufalství.

To se na mě S. obracela s děsem v očích: „Má běžnou práci, pravidelný režim! Má normální zájmy - rád jezdí na kole a hraje na elektrickou kytaru. A je tak hezkej!“

Taky měla pocit, že je Právník někdy až příliš sebevědomý. Na asi třetí oficiální schůzce jí políbil. Bylo to prý moc hezké, ale tehdy se mne zeptala: „Není to nějak narychlo? Pořád mu říkám: Nic o mě nevíš.“

Jemu to ale evidentně nevadilo. A teď se nezdá, že by si ho S. nevážila o on jí jen proto, že spolu spali asi po měsíci od seznámení.

P. také nedávno poznamenala, že kolem ní je teď docela dost lidí, kteří začali vztah tím, že měli nezávazný sex. Pak dodala: „Víš, dřív jsem měla pocit, že to je neobvyklé a divné... Ale jak tak koukám, je to docela běžné.“

To nevím, nedokážu posoudit. Je fakt, že s L. jsme spolu taky měli nejdřiv sex a až pak mě přinutil přiznat, že stejně spolu něco jako chodíme, tak to můžeme i tak nazvat. Bránila jsem se zuby nehty. Marně. Nemám nicméně pocit, že jsem byla ochuzená o nějaké to „vrkání“ a „seznamování“. Je fakt, že jsme stejně hlavně přátelé, a tudíž už jsme se dost poznali předtím, než něco bylo. A tohle poznávání bylo skvělé. Jako vždycky, když narazíte na někoho, s kým si můžete v lecčem rozumět.

Nakonec lze tedy snad jen s povzdechem konstatovat, že každý má tu „časovou sex-linii“ někde jinde. Co je pro jednoho chvíle, je pro jiného věčnost. A to jestli jsme hodní úcty (ať už děláme cokoli) taky z velké části určujeme sami. Když se k sobě chováme dobře a za tím, co děláme si stojíme, nemůžou s k nám ostatní chovat jinak než s respektem. A jako vždy záleží taky na tom, co zrovna v tuhle chvíli chceme, jak se cítíme – a jak nám to život (s velmi specifickým smyslem pro humor) naservíruje.

 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
Nepřihlášený