Temná, temná druhá strana jest

City a sex » Temná, temná druhá strana jest

29.12.2015, Aurora Coriolis

„Temná, temná druhá strana jest...“ chmuří se Yoda.
„Ale no tak, Yodo... nech toho a sněz si ten toust.“

Asi před rokem mi tenhle vtip vyprávěl HH. Smála jsem se tomu několik dní. Nevím, nepřijde vám to geniální? Rozhodně je to ideální otvírák pro dnešní téma. Temná strana síly, která je v každém z nás. Je skutečně naší nedělitelnou součástí? A co s tím? Je to špatně? Jak s ní pracovat?

Zrovna teď mi C. napsala: „Jsem fascinována sama sebou, i navzdory těm negativním věcem, protože ty jsou taky fascinující!“

A já říkám: Ano!

Naše špatné vlastnosti jsou také námi. Úplně a zcela. I když se za ně někdy stydíme a máme z nich špatné pocity, i ta temná strana jsme my. A to nejhorší, co můžeme udělat je, že si své negativní vlastnosti nepřipustíme.

Začnu sama sebou, ať nežeru, a můžu něco napráskat i na jiné. Od dětství vím, že jsou chvíle, kdy mám tyranské sklony. Prostě mě občas popadne touha vytrestat jiné za jejich skutečné či domnělé prohřešky. Baví mě být nekompromisní a ublížit. Dělám to ve chvílích, kdy se cítím sama ohrožená, nebo když se ten někdo protiví mé vůli. V mé přirozenosti je sice nechávat věci plynout, ale právě když je se mnou něco v nepořádku, tak místo volnosti chci ovládat. Je to samozřejmě nesmysl, to nelze popřít. Skutečná krutost mi nikdy nic dobrého nepřinesla. Takže se hezky vytrestávám sama. Musím ale říci, že jsou chvíle, kdy mě moc baví být mrchou. Je to tak. Každá holka je někdy potvora. A může to být strašně zábavné, když jste srozuměna s případnými následky.

Takhle D. se v nedávné době „prohřešila“. Není to žádná tragédie. Líbala se s Er. No a Er. zrovna není její kluk. Dost se o to teda snaží. Nabaluje jí už pár měsíců docela intenzivně. A D. pocítila po čase silnou touhu ho políbit. Problémy a povinnosti se na ní před Vánoci valily ze všech stran, a líbání s Ery je pro ní cesta, jak myslet na něco jiného, jak se uvolnit, dostat se do jiného světa. Takže k tomu nakonec došlo.

Teď má výčitky, protože její O. pro ní celý listopad sháněl dar, no prostě najednou zase zažívají dobré období. Říkám si, trocha výčitek je na místě, ale stalo se a nedá se odestát. Navíc, v tomhle případě došlo podle mě k pozitivnímu efektu. Kdyby se s Er. nelíbala, dnes by mohla přemýšlet: „No jo, s O. je to super, ale jaké by to bylo líbat se s Erem?“ Teď ví, že to vlastně nebylo žádné úchvatné terno, v tomhle může být v klidu. D. má obecně sklony vyloženě se týrat kvůli něčemu, co udělala nebo co ví, že tak či tak udělá. Tisíckrát mi řekne, že by neměla sladké, a nakonec si vždycky tu tyčinku koupí. ;-) Já jí to totiž nebudu zakazovat, i když by to po mě třeba chtěla. Zastávám názor, že člověk nakonec stejně sám nejlíp musí vědět, co a jak. Někdy neudělat úplně pěknou věc. Nebo si musí párkrát namlátit, aby měl jasno.

Takže zpět k temné straně. Už jsme si ve zkratce ukázali, že každý občas popustí uzdu tomu odvrácenému v sobě. Někdy se ale stane, že tuhle „zvrácenost“ držíme tak hluboko v sobě a snažíme se předstírat, že jsme dokonalí, že je z toho průšvih. Já jsem si naštěstí, zejména díky K., nemohla nikdy moc dlouho nalhávat, že jsem svatá. Sakra, že nejsem.

Jsou ale lidé, kteří na tu propast, svou temnotu i vědomí smrti naplácají mnoho překryvných vrstev. A myslí si, že se to tím vyřeší. I já to tak chvílemi dělám. A je to blbost, věřte mi. Když propast překryjete, nezmizí. Je tam dál. A vnitřní zvíře v ní umírá a začíná se rozkládat zaživa. Můžete to cítit. Občas jste už určitě potkali lidi, na první pohled tak moc normální, ze kterých šel tenhle odér. Je to tak, být veskrze normální je a priori podezřelé – a to cituji myšlenku Carla Gustava Junga. Být trochu výstředním a někdy krutým bláznem je způsob, jak si uchovat zbytky zdravého rozumu. To nejlepší, co můžeme udělat je procházet se svou propastí a dobře jí poznat, abychom věděli, co od sebe očekávat a mohli na to připravit ty, na kterých nám záleží. Prostě – snězme si ten toust!

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený