- a - = +

City a sex » - a - = +

16.1.2016, Aurora Coriolis

Jela jsem vlakem. Dívala se na ubíhající krajinu za oknem a pěkná pozadí procházející uličkou. Říkala jsem si – čím to, že se už nějaký čas necítím být sama, i když vlastně často jsem?

Vzpomínala jsem na střední školu. Měli jsme šílenou, Přísnou učitelku matematiky. Hodin s ní jsme se děsili, její zkoušení před tabulí bylo legendární; nejednou někoho i rozbrečela. Říkáte si – úlet? Já si to myslím taky. Tenkrát to bylo fakt příšerné. A nejhroznější bylo, že po čase Přísná docela dost lidí přesvědčila, že její styl výuky – KŘIČ, NIC SKUTEČNĚ NEVYSVĚTLUJ, NEDEJ PROSTOR, ABY SI STUDENTI MOHLI V KLIDU POČÍTAT A PŘIJÍT SI NA TO – je správný, ba dokonce skvělý a jediný možný! Ano, skutečně pak byli ve třídě lidé, kteří říkali věci jako „Přísná mě fakt naučila, donutila mě brát matematiku vážně“. Proboha! Vždyť matematika je zábava!

Nicméně k jádru věci. Tehdy jsme to útrpně snášeli, až jednou C. prohlásila, že to už je prostě moc. A začala proti Přísné bojovat. Sama. U ředitele a tak podobně. Výsledek z toho žádný hmatatelný nebyl. Ale o to nešlo. Bylo to gesto, které mělo smysl. Ukázalo silnou osobnost, ukázalo, že všichni se nenechají oblbnout. Byla jsem tehdy moc hrdá na to, že se do toho C. vrhla. A co jsem vůbec dělala já? Proč jsem v tom C. nechala samotnou?

Jednoduše – nemohla jsem se k ní přidat. Ač to zní jakkoli zbaběle, já jsem s Přísnou vlastně soucítila – a s někým, s kým soucítíte prostě nemůžete bojovat. Já to tedy nedokázala.

Přísná žila ve vlastním světě, ve světě čísel a zákonů matematiky. Vše, co dělala, dělala z přesvědčení, vše pro ní dávalo smysl. V jejím šílenství nebyla faleš. I ty nejhnusnější věci bylo přece potřeba nám říct, když jsme nesdíleli její svět, čistý svět, který se nikdy nevzpěčuje pravidlům, která si pro něj vymyslíme. Přísná se zdála být neskutečně osamělým člověkem, a já jsem tehdy v její samotě viděla i kus sebe. Každý se přece někdy cítí sám... zakletý ve svém světě. A já byla hodně, hodně zakletá. V duchu mi běželo – takhle může vypadat tvůj život za pár let... Její svět se odlišuje od světů jiných – ale jak moc velká je odlišnost jejího světa a odlišnost toho tvého? Mezi ní a ostatními, mezi tebou a ostatními – leží stejná propast. Nemohla jsem s ní tehdy bojovat, bylo by to jako bodat sebe sama.

Dnes už věřím tomu, že jsem sice občas osamělá a smutná, ale neznamená to, že jsem odsouzená k zatrpklému životu. Věřím tomu, protože vím, že dokážu mít ráda i to, co se vymyká mým pravidlům. Dokážu mít ráda i to, co je jiné než já, co nezapadá do mého světa, do mého vidění, mého vzorce, do toho, jak já to chci. Matematika (=život) není sevřený svět pravidel, matematika (=život) je nekonečný prostor fascinujících možností.

- a - = +

To mě odlišuje od Přísné. Nejsem sama, protože už nechci být. Vím, že jsou chvíle, kdy ...celý svět byl vlastním pokojem...

A takových chvil je čím dál víc.

+ a + = +

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený