Gumový medvídek a obilí v Norsku

City a sex » Gumový medvídek a obilí v Norsku
12.3.2016, Aurora Coriolis

Co je to povrchní a nepovrchní rozhovor? Jak to souvisí se sexem?

Napsala jsem po dlouhé době dopis P. Když trávila hodně času mimo naše rodné město, psaly jsme si často. A mě chytil zase nějaký záchvat a bylo to. Napsala obratem nazpět, krásný dopis, a na konci bylo, že se těší na naše setkání a na nepovrchní rozhovory.

Když jsem seděla s K. v hospodě, zmínila jsem se o tom. A ona na mě tak nechápavě hleděla a pak říká: „Já nějak nevím, co má být ten – jak vypadají – ty povrchní rozhovory.“

Smála jsem se: „To jsou takové, kdy ty odcházíš a já mlčím...“

Ne, že bychom s K. nikdy nevedly (spolu či s jinými) rozhovory o kravinách... Takových přihlouplých diskuzí je a bude! Ale tak nějak prostě ani ty nejsou povrchní. Protože patříme k lidem, kteří snad ani takové rozhovory neumí. Hmm, no jo, a práve to potom vypadá tak, že jsem docela často někde na akci obklopená spoustou lidí a mlčím, nic neříkám... Prostě sedím sama a jen pozoruji. Pak přijde nějaký eR a zeptá se ironicky: „Bavíš se, co?“

Tenkrát, v té konkrétní situaci jsem řekla podle pravdy: „Jo, bavím.“ Pozorování je totiž moje práce. A všechno lepší než povrchní rozhovor. (Navíc, za chvíli se ke mně připojila S. a „bylo to v cajku“.)

K. odchází ještě dřív než nějaký takový nastane, a nebo se k ní už dávno před tím nalepí sama od sebe osoba, která si nutně potřebuje pohovořit o osobních problémech. Ano, i C. je taková člověkolapka na lidi, co se velmi intenzivně svěřují se svým tragickým osudem. Někdo má tenhle typ přitažlivosti v krvi.

Ptáte se pořád, jak tedy vypadá taková povrchní debata? Jsou to ty diskuse, kdy se hovoří, aby se nemlčelo, kdy se směje, aby se překrylo to ubíjející ticho uvnitř nás. Je to rozhovor, kdy vás skutečně nezajímá, kdo a co je ten člověk naproti vám, jak se cítí, co se v něm skrývá, jaký má názor... Takový rozhovor pak klidně může být o filosofických tématech, ale zůstává povrchní pokud v něm chybí ta skutečná touha po sdílení nebo přicházení na nové věci. A stejně tak nepovrchní může být rozhovor o gumových medvídcích nebo o tom, co se asi tak pěstuje ve Skandinávii, když tam ta touha je.

Ta touha je základ. Čisté nadšení z objevování a přemýšlení. Ne jen sbírka drbů a pomluv, i když samozřejmě, i jiné lidi je třeba probrat... ale opět – přece tak nějak ve snaze jim porozumět, a třeba se i zasmát, ale ne jim ublížit.

Přenesu-li to na sex, já jsem si třeba konečně uvědomila, že už teď skutečně netoužím po povrchním aktu. Je to složité popsat, ale takový sex, který bych ráda zažila je spojením duší. Je napůl smutné a napůl velmi komické, že jsem to zažila nedávno – a to s knihou. V kavárně jsem přečetla prvních pár vět díla o duchovnosti v umění, které jsem zázrakem sehnala (byl to úplně poslední výtisk ke koupi), a bylo to jako přímý zásah. Jako kdyby autor vyslovil to, pro co já nenacházela slov. Jako kdyby mi byl zcela blízko. Zažila jsem svůj první čistě knižní orgasmus. Trochu jsem panikařila, jestli jsem se nezbláznila, a co mám dělat. No nic – co by? Seděla jsem tam a užila si to. Byla to nádhera a legrace v jednom.

Co je totiž taky sakra podstatné při všech typech nepovrchních rozhovorů a „spojení“ je smysl pro humor. Schopnost zasmát se i sám sobě, a to skutečně a s chutí. Bez toho to prostě nejde.

A to si teprve vemte, jestli se mi zdaří zažít všechny typy spojení s jedním člověkem!

Jak by řekla C.: „To bude jízda!“

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený