O dětech, darech, speciálních momentech a hněvu

City a sex » O dětech, darech, speciálních momentech a hněvu

8.2.2021, Aurora Coriolis

Tak a je to tady! Přišla jsem do věku, kdy kamarádky z mého nejbližšího okruhu rodí jedna za druhou. Zatím (a to musím velmi, velmi zaklepat na dřevo) samé zdravé děti, které jim kromě neustálého koloběhu práce a starostí, přinášejí potěšení a radost… Stejně to ale ve mně vyvolává takový zvláštní pocit.

Totiž – nepřijde mi to tak dlouho, co jsem psala tyhle články, a já sama jsem byla neoddiskutovatelně ještě dítě. A co víc, připadám si v něčem pořád stejná, pořád mladá, nedospělá, a upřímně mi to vůbec nevadí (komu by vadilo být mladý, že). Těším se na svou tetičko/strýčkovskou roli, a když vidím, že holky jejich mateřství těší, mám za ně a s nimi upřímnou radost. Přesto je ve mně ta malá část, která je chce ještě na chvíli zadržet v tom světě, kde můžeme cokoli, ve světě bez doživotních závazků (rozuměj: dětí) a nekonečných obav (dtto). I když je to jen iluze, a já to vím, stejně si nemohu pomoci.


Další věc je ta, že se můžu jenom děsit množících se dotazů a připomínek, které na mě stále čekají v téhle opravdu docela dost tolerantní společnosti (ve srovnání s jinými zeměmi nebo dobami rozhodně – no snad netřeba zdůrazňovat). Přesto pořád některým lidem nedochází, že ptát se (i téměř) cizí ženy, a koneckonců i muže, na její/jeho možnosti a touhy po reprodukci, není jen nezdvořilé, ale častokrát vyloženě hrubé a necitelné. Může mít pro to spoustu důvodů, od zdravotních po emocionální, a je na každé ženě, stejně jako na každém muži, s kým bude svoje důvody a pocity sdílet.


Já vám kupříkladu klidně můžu říct, že jsem se nedávno vzbudila z vyloženě hrůzného snu, ve kterém jsem až velice pozdě zjistila, že jsem těhotná. Tak pozdě, že jsem nedokázala jít na potrat, ovšem adopce mi přišla jako naprosto šílená možnost, a představa, že si dítě nechám, dokonce jako ještě horší. V tom snu pro mě nebylo žádné dobré východisko. A stejně tak by nebylo, kdybych se do té situace ve skutečnosti dostala. Protože já nechci děti, a nemůžu mít děti, pokud chci jako lidská, myslící bytost přežít. Zní to pateticky, ano (!), ale to je něco, co vím. To dítě by se pro mě stalo natolik důležité, že bych sebe úplně pohřbila. Dávala bych mu vše, starala bych se o něj, strachovala bych se o něj… A v tom všem bych se ztratila, úplně ztratila. Jsou lidé, kteří tohle chtějí, dokonce vítají. Jsou lidé, kteří si i přes své děti dokážou uchovat svůj svět, svoje cítění, zážitky, život. Nepatřím ani k jedné skupině, to je prostě fakt. A žádné přesvědčování o tom, že bych byla skvělý rodič, nebo vyhrožování, že toho jednou budu litovat, mě nedonutí k tomu, abych změnila názor. To může čas, to ano, ale i tak o tom dost pochybuji.
Čímž se dostáváme k zajímavému bodu – proč se mě/nás/vás vůbec někdo snaží přesvědčit o svojí pravdě ohledně dětí? Proč se ženy pořád musí setkávat s dehonestujícími, zraňujícími a naprosto neskutečnými větami typu: „dokud neporodíš, tak nevíš, co je to život“ a „jenom s dětmi jsi úplná“. Proč? Proč? To je taková hloupost, až se mi vztekem třesou ruce. Říká snad někdo muži, že není úplný, dokud neporodí? Možná jsou muži, kteří by si přáli zážitek těhotenství nebo porodu a já říkám, proč ne. Možná jsou věci, které se dají pochopit jenom díky té možnosti mít v sobě život, ano, je to docela pravděpodobné – ale říká proto mužům někdo, že jsou míň lidé? Doufám, že ne, protože to je nesmysl. Možná si to myslí oni sami, a proto mají někde v sobě strach z žen, co já vím. Ale opakuji, je to nesmysl.


Mám totiž tak nějak za to, že hlavním důvodem, proč vznikla většina chtěných dětí, je láska. Ne nutně ta mezi rodiči (i když to je hodně fajn), ale prostě láska, touha jí dávat a dostávat, mít jí ve svém životě. Ten skvělý bezmezný cit, který rozechvívá a zároveň uklidňuje. Jsou lidé, kteří si myslí, že tohle právě získají, budou-li mít děti. A ono to tak většinou opravdu je, minimálně v prvních letech života dítěte. Neboť to vás bezmezně miluje, poznává skrze vás svět, jste mu vším, je vám vším. Ale pozor, tady podle mě přichází jedna zásadní věc, kterou si někteří rodiče v průběhu života uvědomí, a jiní ne. Malé dítě nemiluje bezmezně vás, přesněji jenom vás. Miluje bezmezně všechno, protože to ještě umí. Vy jste mu cestou ke světu, bránou poznání, a proto máte své speciální místo v jeho životě už navždy. Ale člověk dokáže milovat vše, dokud se to nenaučí jinak, a to hlavně příklady ze svého okolí. Protože mi dospělí už to většinou neumíme, máme své preference, zkušenosti, odsudky, rány a bolesti, a proto se všichni podílíme na tom, že velmi, velmi brzy dítě pozná, že milovat bez podmínek se nenosí, že to není možné (a tím velmi brzy, myslím opravdu velmi brzy, k tomu naučit se tohle není potřeba řeč, stačí se jen dívat a vnímat).


Jenže… tady přijde to jenže, a kdo zná mé články, ví, co bude následovat. Prožít bezmeznou lásku je možné i v dospělosti, zdánlivě či skutečně "jen tak". Věděli to někteří básníci a básnířky, malíři a malířky, spisovatelé a spisovatelky, vědci a vědkyně, spousta anonymních lidí, po kterých nám v kolektivní paměti už nic nezbylo, ti všichni to zažili, a někteří se to pokusili i popsat či znázornit. Je to uvnitř nás. Pro mě osobně je to něco, co cítím, když píšu, a při velmi speciálních okamžicích v životě, které se mi uchovávají v paměti obzvlášť jasně. Jsou to momenty, které se snažím ztvárnit ve svých básních, jsou to momenty, kdy se vytrácí čas, kdy vztek prostě nedává smysl.
A protože (a tohle je pro Q. -) nechci, aby můj život obsahoval hněvy, v překladu; nechci se zbytečně rozčilovat, a ráda bych ušetřila spoustu rozrušení i jiným, prosím o ještě více tolerance a pochopení u nás, i jinde ve světě...


Děti jsou krásný dar, ale nejsou na listu přání u každého.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
J - 14.3.2021 20:18
Nevím jestli je to to co by se Ti mohlo líbit, ale mě jó: https://www.youtube.com/watch?v=Tn9LVc3OfSA :)
J - 28.2.2021 14:39
https://www.youtube.com/watch?v=fCP2-Bfhy04 :)
J - 22.2.2021 19:19
Máš pěknej svetr :)
J - 20.2.2021 20:26
Možná jsem o téhle písni se už zmínil, ale je pořád nadčasová: https://www.youtube.com/watch?v=h86K_tFQqfM
J - 19.2.2021 22:25
Patříš mezi těch pár kouzelnejch lidí, co jsem poznal :)
J - 15.2.2021 19:17
Za chvíli je první máj :)
J - 8.2.2021 17:39
Já teda nevím, ale mám takovej pocit, že pravou lásku lze vyjádřit bez podmínek, jen tím jak se k ostatním chováme, možná se pletu. Ale zase jsem moc mile převapen :)
K. - 8.2.2021 09:42
Hezky napsané. A úplně souhlasím, že ne každý touží po dětech a u některých lidí jsem opravdu ráda že ty děti neměly, protože by to byly chudáci. A musím říct, že s touto otázkou „kdy už budete mít děti“ jsem slýchala od svatby skoro pořád, hlavně od cizích lidí. A vzápětí následovala věta „dokut nemáte dětí, nevíce co je život“. Jsem jen stroze odpovídala „dokut nemáte psa nevíte co je bezmezná láska a radost“. Většinou to mělo následky, že se urazili a dali aspoň na měsíc pokoj. Ale i přesto všechno jsem ráda, že tato doba dává aspoň nějakou možnost volby, co člověk opravdu chce i když je stále dost stereotypních lidí kolem nás, kteří to nechápou.
Nepřihlášený