Dala neplatný hlas a nakonec sledovala s odstupem volební šílení (1x)

Co jsem udělala, i když bych prý neměla » Dala neplatný hlas a nakonec sledovala s odstupem volební šílení (1x)
23.10.2017, Aurora Coriolis

Letos poprvé jsem se zcela cíleně rozhodla ve volbách nedat hlas žádnému politickému uskupení. Zvažovala jsem to dlouho, pročítala programy, rozmýšlela, koho bych mohla s klidným srdcem podpořit – a vyšlo mi, že nikoho.

Klasicky na sebe všichni hází špínu, rozčiluje mě ta rétorika – Volte nás! Nevolte ty druhé, jsou to satani/lháři/doplňte sami! A ještě k tomu se objevují naprosto zděšené výkřiky: Demokracie je ohrožena! Hrůza, děs! Musím se tomu smát. Jistěže je demokracie ohrožena, každý den, a koho to překvapuje?? Vydržel snad (obecně) v dějinách nějaký vládnoucí systém déle než zhruba dvě, tři generace? Co je na demokracii tak úžasně vyjímečného, abychom si byli oprávněni myslet, že nám vydrží navždy? A proč tolik, i skutečně vzdělaných lidí, zaměňuje pojmy svoboda a demokracie, jako kdyby to byla synonyma?

Demokracie je tím, čím je, stále má svůj původní význam: vláda lidu, ovšem přesněji, tak jak to chápali staří Řekové, vláda lůzy. Lůza, tedy my (řekla bych tak devadesát procent z nás), nemá z principu se svobodou nic moc společného. Jsme otroky peněz, stejně jako svých myšlenek a předsudků.
Zaměstnání nám nezřídka bere téměř veškerý aktivní volný čas – za almužnu, která mnoha lidem sotva umožňuje důstojně přežít do příští výplaty. Obecně se tady u nás máme velmi dobře, rozhodně v porovnání s mnoha jinými zeměmi světa, ale kvalita našeho života je děsivá.
Kdo se tak pak může divit, že třetina aktivních voličů dala svůj hlas hnutí ANO, když se pro ně některé věci skutečně změnily k lepšímu (ať už jeho zásluhou či ne)? Nemálo lidí si oproti předchozím letům může dovolit odmítnou tu nejhorší práci, a vybrat si tu méně otrockou. Je to jednoduché – když obracíte každou korunu a na změnu bydliště či kvalifikace nemáte sil, nevyměníte snad rádi kus své (ať už pomyslné či reálné) svobody za pro vás v tu chvíli lepší život?
Neodvažuju se říci, zda je to špatně či dobře. Rozhodně nepodporuji Andreje Babiše, už jenom proto, že informace o něm jsou hodně zmatečné, a osobně ho neznám, ale vítězství jeho hnutí ve všech krajích se zdá být zcela logické.
Už mnoho let zastávám názor, že vláda osvíceného tyrana (opět v původním smyslu, tj. samovládce, bez pozdějšího hanlivého přídechu), který by měl mandát na dobu určitou a neměl by kontrolu nad soudnictvím, může být jednou z lepších variant společenského uskupení. Navíc, díky dnešním technologiím by některé kroky samovládce mohly být sledovány „v přímém přenosu“ většinou lidí. Vláda tyrana nemusí nutně znamenat ztrátu osobní svobody, stejně jako demokracie nezaručuje její trvání, jak můžeme sledovat u nás i v západních státech.
Všechno je to o hranicích, které si nastavíme – zejména sami v sobě. Co pro nás osobně znamená svoboda? Podle toho pak bude naše společnost vypadat. Hořekovat a děsit se nad tím, že demokracie začíná mít na kahánku je tak trochu legrační. Kdo ví, co bude? Jisté je, že změny určitě, ač nám demokracie pravděpodobně ještě nějaký ten pátek vydrží. Každopádně bychom se ale my všichni měli připravovat na to, co přijde po ní, právě tím, že si dobře rozmyslíme, co vlastně chceme a co určitě nechceme, co je pro nás důležité a co už méně. Ať pak skutečně víme, za co vlastně bojovat.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
Nepřihlášený