Trosečník mezi paneláky

Od zvláštních dopisovatelů » Trosečník mezi paneláky
1.4.2020, Q.

Malá povídka od zvláštního dopisovatele Q.

Jak moc bych si přál, abych mohl říci, jaké poslání či úkol mě vyhnalo sem, do noci. Matně si vybavuju tmavou místnost, jakýsi brífing, útěk, chodbu, tmu a z nějakého důvodu zvláštní zvědavost. Kvůli něčemu jsem se tu ocitl. Mezi paneláky, v zimě. V jednom okamžiku se realita vrhne celou silou do zmatené cukrové vaty vědomí, speče ji na akvarel a nahradí panikou. Zákaz vycházení! Uvědomění občas probere mnohem důkladněji než studená sprcha. A ke všemu se ulicí blíží auto. Policie! Jeden z nich silnou baterkou propátrává okolí. Složím se na zem podél stěny baráku. Ku*va, říkám si v duchu, zima za*raná! Ve chvilce jsem zmrzlý jak trosečník z Titanicu. Co to dělám! Jímá mě strach z autorit, z odznaků, obušků a pistolí. Nesmí mě najít! Slyším, že zastavili. A moje srdce jako by je chtělo napodobit. Přes látku pyžama cítím fasádu domu a chlad země.

První myšlenku následuje druhá a začínají se řetězit zcela nevhodnými způsoby. Jsem venku, mimo domov, v noci v pyžamu a co je nejhorší, bez roušky! Rozhodně si mě všimnou, když se pohnu, jsem sakra jediný v celé ulici. Když mě chytí, co jim řeknu? Jen z té představy se mi zvedá kufr.

Víc než pokuty se bojím ukrutné trapnosti vyslýchání. Ne, radši zmrznu. Konečně přichází ulehčení, policejní auto odjíždí. Klid ale není dokonalý. Zvedám se do kleku, rozhlížím se. Vkrádá se další obava. Co že tu vlastně dělám? Jistota nutnosti a poslání, která mě poháněla až sem se stačila rozplynout. Teď nevím nic. A za jedním z těch oken je určitě bdělý důchodce co hlídá ulici. Občanská hlídka. Ty miluju!

Moment! Nevím proč tu jsem, ale aspoň už vím kde! Hergot! Strach o život pod okny vlastního bytu! Vstávám, opatrně a pokud možno nenápadně. Hledám klíče, ale marně. Trocha nadávek a potom zvoním. Chvíli nic, světlo na schodišti, přichází má milá, vypadá jako rozespalý andílek a trochu nevěřícně mžourá, než otevře. "Tys byl venku? Proč? Vždyť je taková zima! Kouřit můžeš z okna, to víš, ne?" Pokrčím rameny a mlčky vejdu. "Ty toho vira chceš vážně chytit! Jsi mokrej! Ůplně zmrzlej!"

"Něco jsem měl za úkol, nevíš co?" Zmateně se ptám. Zvažuje, jak moc se hněvá. Potom jí blýskne v očích, vyjde skoro ven a podívá na oblohu. Zasměje se: "Myslím, že nic důležitého, drahý. Ale propříště až bude úplněk, nezapomeň si ve snu vzít aspoň kabát. Nebo tě ta náměsíčnost zabije."

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Q. - 10.6.2020 13:49
Děkuji za pochvalu
Odesláno z IP: 94.112.57.95
J - 17.4.2020 22:40
Piš víc, fakt se to moc hezky čte
Odesláno z IP: 185.167.209.2
J - 2.4.2020 19:13
Moc hezký :-)
Odesláno z IP: 185.167.209.2
Nepřihlášený