Vražda? Ale proč ne!

Sny » Vražda? Ale proč ne!
16.6.2018, Aurora Coriolis

Sny dokáží občas opravdu překvapit.

Zdálo se mi totiž o tom, že moje matka zavraždila dva lidi.

Já jsem se k tomu nachomýtla zrovna, když dovražďovala toho druhého, mě neznámého, člověka. Podívala jsem se na to a jen jsem vykřikla: „Bože! A kam je teď dáme? Ještě, že mám půjčené to auto a v něm miniledničky!“ S tím jsem odběhla do bílého pick-upa pro ony chladničky a přicupitala zase zpátky. S mamkou jsme do nich mrtvoly nacpaly (neptejte se jak), já jsem je vítězoslavně přiklopila polystyrenovým izolačním krytem a zavřela. „Co teď?“ „Nevím,“ odpověděla má matka zcela klidně. „Zítra mám ten seminář o výrobě keramiky.“ „Aha... No, mohly bychom se jich zbavit tam, na jihu, hodit je do jezera. To nezní špatně,“ pokývala jsem hlavou.

Tak jsme nazítří ráno vyrazily – já v pick-upu a mamka v černém roveru, každá vedle sebe jednu autolednici. K penzionu jsme dojely až se setměním, a tak jsme se rozhodly nechat akci až na další den. Ubytovaly jsme se a na pokoji jsem na mapě vytipovala několik vhodných jezer či rybníků. Spokojeně jsem usnula.

Dobrý spánek byl zapotřebí, ještě se totiž ani neprotrhala ranní mlha a už jsme brázdily místní lesy. Jaké bylo ale naše znechucení, když jsme zjistily, že jsou plné turistů! Byli úplně všude, pokřikovali na sebe, fotili se s borůvčím... Nemohly jsme najít klidné místo, a tak jsme tahaly ledničky sem a tam, a prodíraly se podrostem. Už to vypadalo, že to nikdy neskončí, ale nakonec se nám podařilo úplně se jich zbavit (opět: neptejte se jak). Hurá!

Probudila jsem se s pocitem, že jsme to vyřešily. I když to byl i trochu děsivý sen, byla jsem vlastně spokojená.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
Nepřihlášený