Nebezpečně absurdní Klára Sedlo

Výtvarné & literární » Nebezpečně absurdní Klára Sedlo

18.8.2016

Bavíte se s Klárou Sedlo a její velké hnědé oči zabloudí kamsi za vaše rameno. Neděje se někde něco šíleného? Nejde támhle naprosto nádherný kluk? Ne, ne... musel to být klam. Už zase máte její bezvýhradnou pozornost. Ale příště, mrkají na vás její řasy, příště se jistě bude dít něco skutečně vzrušujícího.

Klára Sedlo rozhodně není malířkou všedních dní. Objevování bohatých krás líného odpoledne přenechává jiným. To, co zajímá je akce, události na hranici šílenství, podivné postavy i předměty. Proč to? Zaprvé, Klára je magnetem na takové absurdní situace. Ať už je zrovna cíleně vyhledává nebo se nechává unášet proudem, prostě se jí dějí. Zadruhé, a to důležitěji, přinášejí jí úlevu od neodbytných slov vnitřního dialogu. Ano, Sedlo je obětí urputných myšlenek na zdánlivá či skutečná nebezpečí. Z děsivých, neustálých otázek jako; Co když jsem nezastavila vodu? Co když jsem nezamkla? Co když se stane tohle? Co když tamto?; jí spolehlivě vytrhují silné emocionální vzruchy, události, které vás prostě pohltí a donutí vás nemyslet na nic jiného než na tady a teď. Když pak takové chvíle maluje, může si tuhle přítomnost znovu vyvolat. Baví jí také to, že má nad něčím bezvýhradnou kontrolu. Ze čtyř barev (titanové bílé, kadmiové červeně, kadmiové žlutě a ftalocyaninové modři) dokáže namíchat jakoukoli barvu na světě a s její pomocí stvořit na plátně cosi živoucího. Fascinuje jí ta možnost vytvářet vlastní jazyk, vlastní způsob vyjadřování, přicházet na způsoby, jak sdělit cosi, pro co nám běžná slová či běžné malířské postupy nestačí. Jsou chvilky, kdy úplně vidíte to soustředění a vnitřní práci; stojí před plátnem, zrovna se poškrábe na tváři násadou štětce, pak si prohrábne své dlouhé tmavé vlasy a nechá ruku celou od barev chvíli nahoře, možná taky trochu proto, aby ulevila bolavým zádům. Nakloní trochu hlavu a soustředěně se dívá kamsi do obrazu. Přemýšlí nad spoustou věcí – zapadá ta barva do celkové kompozice? Nebylo by lepší tohle vzít, ztenčit, tady přibarvit? Svá díla promýšlí dopodrobna. Zatímco samotné situace na obrazech jsou často výsledkem okamžiku a osudové náhody, jejich zobrazení je přepečlivě zkomponované. Teprve poslední dobou Klára přechází i k tomu, že občas uvolní ruce a nechá pracovat jen své podvědomí. K jejím nejnovějším obrazům vznikají skici výhradně tímto způsobem, plánování přichází později, až při samotné malbě.

Malování je pro ní vším, je to způsob, jak se vyjádřit, jak prožívat život. Jednou mi dokonce řekla: „Mám dojem, že všechno, co se mi děje, děje se kvůli nějakému obrazu. Kvůli malbě. Já nežiju svůj život kvůli malbě, malba ho žije skrze mě.“

Samozřejmě to vždy nejde tak snadno, přichází období tvůrčího zapálení, zejména zezačátku nějakého nového projektu, vystřídané rutinní malbou v průběhu, až po depresivní dokončení obrazu, kdy se náhle rozprostírá před Klárou prázdno. Co bude teď? Namaluje ještě někdy něco pořádného? Kde je nějaký pořádný nápad, inspirace? Přijde, samozřejmě. Ale ty chvíle před tím... Nicmoc.

A co se občas děje při samotném malování! Sedlo se moří s kalhotami a vykřikuje u toho: „To je prcárna! Jsou tak placatý!“ V ruce se třpytivě nalakovanými nehty drží neobvyklou, záchrannou cigaretu a odklepává popel na šedivou podlahu ateliéru. Musím se smát. Však ona to vyřeší, jako tisíckrát předtím. Pak se na mě Klára podívá: „Mám hlad. A dole v Klubu měli takovou ňam polívku. Co kdybychom tam zašly? Ale zase bych měla malovat... já nevím. Když teď odejdu, už nic nestihnu. Co mám dělat? Aaaa!“ No jo, ne všechny malířské problémy jsou prudce intelektuální nebo emoční. Člověk musí být i z něčeho živ, a tak nezbývá než řešit i takovéhle, skutečně podstatné, otázky. A co si budeme povídat, jsou dny, kdy se Sedlo netěší na nic víc, než na výbornou zelňačku, která na ní čeká doma.

Klára Sedlo je cílevědomá, odvážná a nesmírně inteligentní. Tah na branku jí rozhodně nechybí. I když člověka dokáže přivádět k šílenství svými pozdními příchody a neustálým kontrolováním, jestli nezratila klíče/mobil/cokoli, její nekompromisní, a přitom tak jemná povaha, to vše bohatě vynahrazuje. Tvoří obrazy, které jsou jako ona sama. Výrazné, ale přitom tajemné, na první pohled dravé až povrchní, ale ve skutečnosti hluboké. Klára je královnou absurdních situací. Vítejte v jejím světe, odvážíte-li se vstoupit.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený