Jan Harant a jeho kniha Bau Max

Výtvarné & literární » Jan Harant a jeho kniha Bau Max

7.2.2017

„Bau Max začíná novou etapu lidstva,“ říká Jan Harant a směje se u toho na celé kolo. Dobrá nálada tohoto jedinečného malíře v posledních dnech neopouští často, nebylo tomu tak ale vždy. Vydání knihy Bau Max se pro třiatřicetiletého Honzu stalo jedním ze zlomových momentů jeho života. Knihu podle svých zážitků nejen napsal, ale pochopitelně také ilustroval, a to devětadvaceti obrazy z cyklu Bau Max (resp. jejich reprodukcemi).

...a jednou dokonce sem byl obviněn z toho, že po Nástupu pana Haranta do nářadí klesl obrat o 60 procent dolů, a že dostatečně neprodávám pilníky a kompresory.“ (Bau Max, str. 33)

Kniha Bau Max je nesmírně vtipná, ale také trpká, a rozhodně nutí k zamyšlení. Je to vlastně pohled blázna do ještě bláznivějšího, pokrouceného světa, který jsme si vytvořili a který nás obklopuje. „Já jsem tehdy vůbec nevěděl, že jde o nějaký prodej,“ říká dnes Jan Harant, když popisuje svou téměř dvouletou práci na prodejně obchodního řetězce, a kroutí u toho hlavou. „Vůbec mi to nedocházelo. A kolegové si ze mě v šatně i utahovali, že jsem byl v léčebně, a že jsem mimo.“

Dva roky poté, co v roce 2008 odešel z libereckého Baumaxu, nastoupil Honza na vysněnou a vydřenou Akademii výtvarných umění. „Teprve když už jsem měl ve třeťáku na Akádě nějaké zkušenosti s tím, jak věci odpozorovat, začal jsem malovat Bau Max.“ Samotná myšlenka, idea, která za celou knihou a sérií obrazů stojí, je ovšem mnohem, mnohem starší. „To je strašně důležité říct – celý projekt mi vznikl v hlavě, ještě než jsem dělal v Baumaxu,“ zdůrazňuje malíř. „To bylo na podzim v roce 2004; vždycky jsem se úplně zbláznil, šel jsem k dědovi do obýváku, tam jsem si pustil teletext, zjistil jsem si, kdy zapadá slunce – třeba v 18:36. A řekl jsem si: ty vole, tak za hodinu a půl! Normálně jsem vyběhl z baráku na tramvaj, která jela pod Ještěd, v zápalu jsem běžel cestičkou k lanovce, a když lanovka nejela, tak jsem ten kopec vyběhl. Šel jsem na plácek, kde je výhled na Zemi, viděl jsem ten terén, který se rýsoval v západu slunce... Jednou jsem se zastavil a říkám si: Vždyť jsme se přece narodili na planetě Zemi, na svobodné Zemi! Svobodně tu můžeme chodit... A kniha Bau Max se zrodila v tom momentu, kdy jsem si vzpomněl, že za mnou je Liberec, kde jsou v obrovském věžáku šéfové a šéfky, v kravatách, třeba si nadávají, podrážejí se, prostě se k sobě chovají hnusně a jde jim o takové blbosti... ne o to, že jsme se narodili na planetě, kde prostě můžeme žít.“

Nebo sem dostal za vyučenou, že pokud nezrychlím už tak maximální tempo u železných klecí, jak sem doplňoval, tak prej: MÁM VÁM TO AUTOMATICKÝ KLADIVO VOMLÁTIT VO HLAVU???“ (Bau Max, str. 41)

Jan Harant byl i v průběhu studií na Akademii výtvarných umění načas hospitalizován, stále na sobě ale pracoval a pracuje, jde dál a nelituje žádných životních zkušeností. Ba naopak. „Uvědomil jsem si, že mé nové obrazy vznikají, protože před tím vznikla kniha Bau Max, díky tomu, že jsem celou tu etapu života nepřeskočil. Malováním obrazů Bau Max jsem se osvobodil k malování dalších obrazů,“ vysvětluje, a pak se nadšeně rozhovoří o svých nejnovějších dílech, která jsou o zejména o komunikaci mezi lidmi, o úzdravě a cestě k ní.

Bau Max tak možná neznamená novou etapu lidstva, rozhodně však novou etapu v životě jednoho neobyčejného umělce... A kdo ví? Snad přece jen předznamenává některé změny, které tolik potřebujeme. Třeba konečně získáme vnitřní i vnější svobodu a budeme dělat skutečně to, co má smysl a dává nám radost, a není to jen pouhou honbou za ziskem. Možná se všichni definitivně zblázníme, abychom se mohli uzdravit.

,A z chaosu,‘ říká jedno staré přísloví, ,ke mně promluvil hlas:Usmívej se a buď rád. Mohlo by být hůř.‘ A já jsem se usmíval a byl jsem rád. A bylo hůř.“ (Bau Max, str. 12)

 

Harant, Jan: Bau Max, nakladatelství ontogenie*, 2015

Tento článek byl publikován na blogu Artbanana.

 

 

 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený