Jak vzniká obraz: Petr Gruber

Výtvarné & literární » Jak vzniká obraz: Petr Gruber

28.2.2017

„Zajímá mě skrytý děj. Ten pocit, že se něco dělo a po tom je ten obraz,“ říká Petr Gruber. Jsme v jeho ateliéru, kde bohužel nedávno hořelo. Pár obrazů tuto epizodu nepřežilo, ale jede se dál... Sám poučený malíř podotýká, že si alespoň vyměnil zářivky a má tu teď lepší světlo.

To mě těší, protože si později můžu dobře prohlédnout jeho nejnovější obrazy. Jako poslední koncept, téma svých děl si Petr zvolil hotely v lese. „Nechci namalovat nějaké výjevy, že se někde něco děje, ale příběhy, které jsou spjaté s tím lesem, s tím hotelem...“ Jak jste již jistě poznali, Petr není narativní, ilustrativní malíř, jeho obrazy jsou často zachycením právě toho, co před chvilkou bylo, ale už není. V restauraci lesního hotelu se třeba pohádal milenecký pár, a teď si každý sám odešel vyčistit hlavu do okolní přírody. Prostor, který byl dějištěm malého dramatu je najednou tichý. Ten moment „po“, ať už reálný či smyšlený, je pro Petra Grubera přitažlivý.

Pro mě jsou jeho obrazy snivé, v tom smyslu, že je možné v nich pobývat klidně a beze slov. Z téhle, snad až meditativní pozice, si můžeme představovat, co by se tu tak mohlo odehrávat.

„Nejdřív je vjem, něco, co mě zaujme, co bych si pak rád zažil tím malováním,“ říká o prvotním impulsu k tvorbě. „Když to vidím tak většinou hned nepřemýšlím o tom, že to budu malovat, ale spíš se na to dívám. Potom si na to vzpomenu, analyzuju to a přemýšlím nad tím, jak to vlastně funguje, ta vize, ta představa.“

Dnes si skicuje a pomalu začíná používat i fotografie, aby se občas mohl podívat na pevný bod, podle kterého se lze orientovat. Dříve maloval hodně z paměti. „Ani mi nešlo malovat podle fotky, vznikalo mi něco jiného, než jsem chtěl. Šlo mi o ten zážitek, o pocit, který většinou vizuálně vypadá jinak,“ vysvětluje malíř. Nyní si vždy pro každý obraz vymyslí konkrétní systém. Předem si určí způsob podmalby, vrstvení dalších plánů a samozřejmě také to, jak má výsledek vypadat. Při malování bývá někdy obtížné odhadnout, kdy „od toho jít“. Petr Gruber má jednoduchý test, dívá se na své plátno, nechává ho působit a... „Vyvolám si ten zážitek, teď ho cítím. Musí to být přesně to, co bylo v tom prvním vjemu inspirace.“

Stane se pochopitelně, že se to nepodaří, a to potom musí přemalovat celý obraz a začít znovu; při Petrově způsobu malby nelze moc opravovat, jednotlivé vrstvy jsou naskládány na sebe a drží tak celek. „Občas z toho má člověk blbý pocit. Teď jsem maloval dlouhou dobu obraz a nakonec jsem ho přetřel barvou – a vlastně jsem nic neudělal,“ směje se. Zrovna tohle se ale podle mě počítá snad ze všeho nejvíce. Nebát se dělat chyby a začínat znovu; to je nedílná součást každé práce, která za něco stojí.

„Taky mám pocit nějakého zvuku v těch obrazech, a to mě baví, když to tam je... Většinou mi v nich fouká vítr,“ rozesměje se nakonec naplno, když mluvíme o působení vizuálního díla na další smysly. Petrovi se nezřídka daří v lidech cosi rozeznít, a když se někteří z nás zahledí déle, můžeme se i naladit.

Tento článek byl publikován na blogu internetové galerie Artbanana.

 

 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Nepřihlášený