Stopařův průvodce po galerii

Výtvarné & literární » Stopařův průvodce po galerii
22.5.2019

Pokud si chce člověk pořídit domů nějaké to kvalitní umění a není zrovna multimilionář, je v podstatě nucen svou pozornost obrátit na žijící autory, kteří jsou dosud méně známí, a tedy cenově dostupní. Jak se v nich ale vyznat a jak vědět, co koupit, aby se s tím dobře žilo? A co teprve, když se trochu snažíme i o investici, která by nám po letech, ve kterých si dílo užijeme, přinesla i nějaký zisk?

V první řadě vám určitě většina lidí řekne, že je potřeba řídit se citem a osobním vkusem. Já dodávám, že je to jako s lidmi – u někoho rovnou víte, že si s ním budete rozumět a máte k němu spontánní důvěru, která přetrvá, u dalšího jde o silné, ale často chvilkové okouzlení, a někdo jiný je vám prostě lhostejný či dokonce nepříjemný. V prvních dvou případech není vůbec na škodu podlehnout. Pokud jde o opravdové souznění s obrazem/sochou, asi se díla ani nebudete chtít nikdy zbavovat, a můžete spolu prožít dlouhá léta hezkého života. Když jde spíš o vášnivé poblouznění, může se stát, že vám za čas nebude vadit daný výtvor poslat dál, někomu, kdo ho opět ocení. Ve třetím případě je jasné, že by ke koupi vůbec nemělo dojít, protože jak dílo, tak vy si zasloužíte někoho/něco vhodnějšího. Ve chvíli, kdy se nacházíte v jedné ze dvou prvních situací a nejste si možná úplně jisti, která z nich to je, nabízí se otázka: Jak poznat, že dílo současného autora bude případně za léta prodejné?

Je nutné zdůraznit, že pochopitelně nic není stoprocentní, a pokud vám někdy někdo bude tvrdit, že stojíte před žijícím géniem, úchvatným talentem, který vystřelí jako raketa do uměleckého vesmíru, a k tomu vám zaručuje, že ceny jeho děl jen porostou – říkám: nahoďte své vlastní kosmické motory a vyražte co nejrychleji pryč! U mladých umělců vám tohle nikdo nemůže zaručit. Z mého pohledu v podstatě existují jen dvě varianty, kdy můžete mít aspoň částečnou jistotu, že jste kromě niterné a estetické, udělali i dobrou investiční volbu.
První možnost: Narazili jste na něco, co se vymyká téměř všemu, co kdy bylo vytvořeno. Toto dílo dalece přesahuje svého autora. Ač by to mohlo znít pateticky, z obrazu/sochy je přímo cítit dotek čehosi, co je víc, než jednotlivec. Dílo obsahuje buď vše v málu; celé universum v drobných detailech, nebo naopak malé kousky reality v ohromujících rozměrech (tyto dva přístupy se v jednom bodě setkávají). Problém s touto variantou je ten, že aby byl člověk schopen tento úžasný jev bezpečně rozeznat, musí mít velký, dokonce obrovský, přehled o tom, co kdy bylo namalováno/vysocháno. K tomu se navíc pochopitelně hodí i schopnost ponořit se bez předsudků do díla, a v neposlední řadě je nutné mít trochu toho štěstí na to být ve správný okamžik na správném místě.
Druhá možnost je technicky mnohem lépe proveditelnější, i když taky ne úplně snadná, neboť opět vyžaduje dost času. Jde o situaci, kdy daného autora už nějakou dobu sledujete a vidíte, že neustále a zapáleně tvoří. Jeho díla se sice pohybují od fantastických po průměrná, ale nikde neklesají pod hranici dobrého (v)kusu. Pozorujete, že autor se snaží dělat vše pro to, aby se zlepšoval, že často obětuje hodně ze svého života a pohodlí, „jen“ proto, aby mohl tvořit. Takový umělec tak dělá maximum proto, aby se mohl věnovat svým dílům, a snaží se o co nejméně kompromisů ve své tvorbě. Není vyloučené, že ho postihnou krize, ale vždy se vrací a tvoří. Zde tušíte či dokonce víte, že za tímto člověkem stojí tolik vloženého úsilí, že by se dříve či později mělo vyplatit: jak jemu, tak vám, jak hmotně, tak duševně.

A to je v podstatě vše, přátelé. Na nic chytřejšího jsem nepřišla. Je asi potřeba zdůraznit, že finanční stránku v umění nepovažuji rozhodně za stěžejní, ale dokud žijeme ve světě, který používá peníze jako vyjádření hodnoty a energie, nelze než to nějakým způsobem reflektovat.

Fotografie je z veletrhu současného umění Art Prague 2019, konkrétně z expozice Galerie Zátiší.

Nepřihlášený